BELGICKÝ OVČÁK
(Berger Belge)
FCI
-
Standard č. 15 / 22.06.2001 / F
Datum
publikování platného originálního standardu: 13.03.2001
Země
původu: Belgie
Použití:
Původně
pes ovčácký, dnes pes užitkový, pracovní, všestranný, stejně jako
rodinný pes.
Klasifikace
FCI: Skupina 1 -
ovčácká a
pastevecká plemena (mimo švýcarských salašnických)
Sekce
- ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
Krátce
z historie:
Na konci 19. století bylo
v Belgii množství psů hlídacích stáda, jejichž typ i barva srsti byla
rozdílná.
Pro vnesení určitého řádu do tohoto stavu vytvořili náruživí milovníci
psů
jednu skupinu a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z
Veterinární školy
v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a
zakladatele
tohoto plemene. Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 - 1897.
29.září 1891
vznikl v Bruselu "Klub belgického ovčáka" a ve stejném roce
(15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117
psů, což
pomohlo uskutečnit sčítání a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V
dalších
letech začala skutečná selekce pomocí nadměrného křížení pokrevně si
blízkých
jedinců (vybraných z oněch 117). 3.dubna 1892 byl sepsán Klubem
belgického
ovčáka první precizní standard rasy. Bylo schváleno jedno plemeno se
třemi
možnými varietami srsti. Nicméně belgický ovčák zůstával stále ještě
plemenem
postrádajícím prestiž. Teprve v roce 1901 byli první belgičtí ovčáci
zaregistrováni v plemenné knize Královské společnosti Saint Hubert
(L.O.S.H.).
Během následujících let představitelé milovníků belgického ovčáka
neúnavně
pracovali na sjednocení typu a opravě chyb a nedostatků. Lze říci, že
kolem
roku 1910 byl typ i povaha belgického ovčáka ustálen. Během historie
belgického
ovčáka existovalo mnoho sporů týkajících se různých přípustných
odlišností a
barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie
(stavby
těla), charakteru a pracovní způsobilosti plemene.
Celkový
vzhled:
Belgický ovčák je pes
střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu,
mající
svalstvo "suché" (tj. pevné, bez tuku), kvadratický, zvyklý žít
venku, stavěný k odolávání různým povětrnostním výkyvům tolik běžným v
belgickém podnebí. V harmonii svých tvarů, forem a hrdého nesení hlavy
působí
belgický ovčák dojmem robusní elegance, která představuje hlavní znak
zástupců
tohoto vyšlechtěného pracovního plemene. Belgický ovčák bude staticky
posuzován
ve svých přirozených pozicích, bez fyzického kontaktu se svým vodičem.
Důležité
proporce:
Belgický ovčák je pes
kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka čenichu je stejná či
mírně
větší než polovina délky hlavy.
Povaha:
Belgický ovčák je pes
bdělý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má
vrozenou
schopnost hlídat stáda, spojuje vzácné kvality nejlepších hlídacích
psů. Je bez
pochyb houževnatý, svérázný a razantní obránce svého pána. Spojuje
všechny
kvality potřebné pro to, aby se stal psem ovčáckým, hlídacím, obranným
a
služebním. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter musejí být
bez pochyb
či agresivity viditelné v jeho držení těla a věrném, hrdém a pozorném
výrazu
jiskřivých očí. V posuzování je brána zřetel na klidnou a odvážnou
povahu.
Hlava:
Vysoko nasazená, dlouhá,
ale ne přehnaně, rovná, dobře tvarovaná a suchá. Lebka a čenich jsou
téměř
stejné délky, čenich může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem
uceleného
obrazu.
Lebeční část:
Střední velikosti v závislosti na délce hlavy,
čelo spíše zploštělé než zakulacené,
mezioční rýha méně výrazná, viděno
z
profilu je rovnoběžná k pomyslné čáře
prodlužující hřbet nosu, týlní
hrbol méně
vyvinutý, oboční a tvářové oblouky
nevyčnívající.
Stop: Naznačený.
Lícní část: Nozdry černé. Tlama střední délky, dobře
tvarovaná pod očima, zužující se postupně směrem k nosu, nos rovný a
rovnoběžný
s čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená retní koutky
jsou vztažené dozadu a čelisti dobře obnažené. Pysky jsou tenké, pěkně
přiléhající a silně pigmentované. Líce suché a dobře tvarované, ačkoli
svalnaté, tak rovné.
Čelisti/zuby:
Zuby jsou silné a bílé,
pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté.
Nůžkový
skus, ale toleruje se i skus klešťový, který je upřednostňován pasáky
ovcí a
dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci, chybějící 2xPM1
jsou
tolerovány a M3 nejsou brány v úvahu.
Oči:
Střední velikosti, ani
vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy
hnědavé,
preferují se tmavé oči. Ohraničení víček je černé, přímý pohled, živý,
inteligentní a s tázavým výrazem.
Uši:
Spíš menší, vysoko
nasazené, vzhled čistě trojúhelníkový, ušní boltec je u nasazení dobře
zakulacený, konec je do špičky, tuhý a neohebný, uši nošeny rovně a
vertikálně,
když je pes v pozoru.
Krk:
Dobře
nasazený, mírně
prodloužený, spíše strmější,
svalnatý, rozšiřující se směrem k ramenům
a bez laloku,
šíje mírně ohnutá do oblouku.
Tělo:
Silné, ale ne těžkopádné,
délka od špiček lopatek až ke konci hýždí je přibližně rovna kohoutkové
výšce.
Horní linie zad a beder je rovná. Kohoutek zvýrazněný. Hřbet je pevný
krátký a
svalnatý. Bedra pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá. Záď je
svalnatá,
velmi mírně spáditá, dostatečně široká, ale ne příliš. Hrudník ne moc
široký,
ale hluboký, žebra na vrchu klenutá, viděno zpředu není hruď moc
široká, ale
ani ne příliš úzká. Spodní linie začíná na spodu hrudníku a mírně
stoupá v
harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš volné, ale mírně
vtažené
a mírně vyvinuté.
Ocas:
Dobře
nasazený, silný u
kořene, střední délky, přinejmenším
dosahující, ale spíše
přesahující
hlezno. V
klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru
na
úrovni
hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje
horní linii psa,
křivka
ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale
pouze tak, aby v žádném
případě
nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Hrudní
končetiny:
Celkový
pohled - pevná
kostra, ale ne těžká, svalstvo suché a silné.
Hrudní končetiny jsou
kolmé při
pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné při pohledu
zepředu.
Lopatka je
dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří
s kostí ramenní dostatečný úhel -
ideální
je 110 - 150°. Nadloktí je dlouhé a dostatečně
šikmé. Lokty pevné,
nevybočují
ani nevbočují. Předloktí je dlouhé a rovné.
Zápěstí pevné a čisté,
dobře
vykreslené, vizuálně oddělující tlapu.
Nadprstí silné a krátké, co
nejvíce
kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu. Tlapy
kulaté, kočičí,
prsty
klenuté a sevřené, chodidlové
polštářky silné a pružné, drápy
tmavé a
silné.
Pánevní
končetiny:
Celkový
pohled -
končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu
jsou vidět přímo a
viděny ze
zadu jsou perfektně rovnoběžné. Stehno střední
délky, široké a silně
svalnaté.
Koleno přibližně kolmé ke kyčli, normální
kolenní úhel. Holeň střední
délky,
široká a svalnatá. Hlezna blízko k zemi,
široké a svalnaté, lehce
zaúhlené.
Záprstí pevné a krátké,
paspárky jsou nežádoucí. Tlapa může být
lehce
zakulacená, prsty klenuté a dobře sevřené,
polštářky silné a pružné,
drápy
tmavé a silné.
Pohyb:
Pohyb je živý a správně
rozprostřený na celé tělo. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho
obvyklé
pohyby jsou kroky a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s
osou těla.
Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je
odchylka
průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vycházející z
pánevních
končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny nejsou
zvedány
příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a
živý.
Je schopný v plné rychlosti náhle měnit směr. Se svým bujným
temperamentem a
svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
Kůže:
Pružná, ale pevně
obepínající tělo. Okraje rtů a víček jsou silně pigmentovány.
Srst a
její variety:
Srst a její délka, směr
růstu, vzhled a barva u belgického ovčáka - to jsou kriteria přijatá
pro
rozlišení 4 variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a
Laekenoise. Tyto 4 variety jsou posuzovány odděleně a mohou každá
obdržet návrh
C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C., reserve C.A.C.I.B.
Typ srsti: Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré
struktury, a
spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
A - Dlouhá srst: Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části
končetin kromě
zadního kraje předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná
praporky.
Srst je dlouhá a hladká po celém zbytku těla a delší a bohatší v okolí
krku a
hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí,
chlupy od
základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je
zdobena velmi
dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také
dlouhou
a hustou srstí a vytváří praporec.
Groenendael a Tervueren
jsou dlouhosrsté variety belgického ovčáka.
B - Krátká srst: Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní
části
končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem
krku, kde vytváří
límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho
je srst
delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale
nevytváří
praporec.
Malinois je krátkosrstá
varieta belgického ovčáka.
C - Hrubá srst: To, co zejména charakterizuje hrubou srst, je tvrdost a
suchost chlupu,
který se mimo to jeví jako zježený, rozcuchaný. Srst je přibližně 6 cm
dlouhá
po celém těle, kratší je na horní linii nosu, na čele a na končetinách.
Ani
srst po obvodu očí, ani ta, co pokrývá čenich, není dost vyvinutá na
to, aby
zamaskovala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas
nemusí tvořit
praporec.
Laekenois je hrubosrstou
varietou belgického ovčáka.
Barva srsti:
Maska: U Tervuerenů a Malinois musí být maska velmi dobře utvořená
a musí
obklopovat horní a dolní pysky. Maska by měla spojovat rty a víčka do
jednolité
černé zóny. Je definováno přísné minimum šesti stěžejních míst
pigmentace: obě
uši, obě horní víčka, horní a dolní pysky, které musí být černé.
Charbonáž: Charbonáž znamená černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem
černého
"poprašku" na původní barvě. Tato černá je v každém případě jemně
rozmístěna a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani oruhování. Charbonáž je
povinná
u Tervuerenů a Malinois. U Laekenois se charbonáž projevuje mírněji.
Groenendael: Pouze černá srst.
Tervueren: Pouze fauve (plavý) s charbonáží nebo gris (šedý) s
charbonáží, oba s
černou maskou. Fauve zůstává preferována. Fauve barva musí být teplá,
ani ne
světlá, ani vybledlá. Všichni psi, jejichž barva je jiná než fauve s
charbonáží, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení,
nemohou být
považováni za elitní jedince.
Malinois: Pouze fauve (plavý) s charbonáží a s černou maskou.
Laekenois: Pouze fauve (plavý) se stopami charbonáže a tmavé barvy na
hlavě, čenichu
a ocase.
Pro všechny variety:
Trocha bílé barvy na hrudi a na prstech je tolerována.
Velikost,
váha, míry:
Kokoutková výška: Ideální
výška je: 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerance:
o
2 cm méně a až o 4 cm více oproti ideálu.
Váha:
psi:
25 - 30 kg,
feny:
20 - 25 kg.
Měření: Průměrné normální
míry belgického ovčáka - psa s kohoutkovou výškou 62 cm jsou: délka
těla (od
špiček lopatek po sedací hrbol): 62 cm, délka hlavy: 25 cm a délka
čenichu:
12,5 - 13 cm.
Nedostatky:
Jakákoliv odchylka od
předcházejícího popisu musí být považována za nedostatek, který bude
penalizován v závislosti na jeho závažnosti.
Všeobecný vzhled: Těžký, postrádající eleganci, příliš lehký,
příliš jemný, delší než vysoký, nekvadratický.
Hlava:
Těžká, příliš silná,
postrádající paralelismus,
nedostatečně modelovaná či suchá, čelo
příliš zakulacené, stop příliš
zvýrazněný nebo malý, tlama příliš
krátká či příliš
"uštípnutý" nos,
klenutá nosní linie (římský nos), nadočnice
a tvářové oblouky příliš
výrazné.
Stopy depigmentace na nosní houbě, rtech, víčkách.
Světlé, kulaté oči.
Uši
velké, dlouhé, příliš široké
u kořene, nízko nasazené,
rozbíhající se
či
přibližující se.
Chrup: Špatně uspořádané řezáky. Vážné nedostatky v
chrupu jsou chybějící zuby: 1 x I, 1 x PM3, 1 x PM2 a 3 x PM1.
Krk: Štíhlý, krátký, zapadlý, nevýrazný.
Kohoutek: Nevýrazný, nízký.
Tělo:
Příliš dlouhé, žebra nesmí být na
úrovni hrudníku
příliš kulatá (široký
hrudník). Horní linie - záda a/nebo bedra
dlouhá,
slabá,
spáditá nebo klenutá. Hřbet a záď
příliš spádité nebo přestavěné.
Spodní linie
příliš nebo naopak nedostatečně definovaná,
volné břicho.
Ocas: Příliš nízko nasazen, ve tvaru háčku nebo špičkou
uhýbající do stran.
Končetiny:
Kostra končetin příliš lehká či
příliš těžká,
špatný postoj končetin z profilu (např.
zápěstí příliš slabá), ze předu
(např.
nohy do "X" nebo "O", vytočené lokty apod.) nebo ze zadu
(např. sbíhavé, rozbíhavé či
sudovité pánevní končetiny, sbíhavá
či
rozbíhavá
hlezna), příliš nebo málo zaúhlené.
Tlapy příliš vytočené.
Chůze: Pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa,
nedostatečně impulsivní, špatný soulad s hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Srst: Všechny variety - nedostatek podsady.
Groenendael a Tervueren -
plstnatá srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá.
Malinois - srst středně
dlouhá na místech, kde by měla být krátká. Lysá místa, tvrdé chlupy
rozeseté v
krátké srsti, vlnitá srst.
Laekenois
- srst příliš
dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená
či krátká, plná jemných chlupů,
rozeseté
kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo
očí nebo na spodní
straně
hlavy, hustý ocas.
Barva: Všechny variety - bílá skvrna na prsou utvářející
náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty.
Groenendael - rezavý
nádech srsti, šedivé kalhoty.
Tervueren - gris (šedý).
Tervueren a Malinois -
rezavá barva s černými šmouhami, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek
či
přebytek charbonáže nebo její rozmístění ve skvrnách po těle,
nedostatečná
maska.
Tervueren, Malinois,
Laekenois - fauve (plavá) barva příliš světlá. Pokud je jedna ze
základních
barev příliš zředěná, je to považováno ze vážnou chybu.
Chování, povaha: Jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná
nervozita.
Nedostatky
vedoucí k diskvalifikaci:
Povaha: Jedinec bojácný nebo agresivní.
Všeobecný vzhled: Absence typu plemene.
Chrup: Podkus; předkus - a to i bez ztráty kontaktu,
křížový skus. Absence 1C, 1xPM4, 1xM kromě M3 (tedy 1xM1 nebo 1xM2),
1xPM3 + 1
další zub; anebo celkem 3 či více zubů kromě PM1.
Nozdry, víčka: Silně bez pigmentu.
Uši: Svěšené nebo manipulací upravené uši.
Ocas: Chybějící či zkrácený, ať už od narození, či po
amputaci. Příliš vysoko nesen a ve tvaru prstenu či srolovaný.
Srst: Chybějící podsada.
Barva: Všechny barvy, které neodpovídají uvedeným
možnostem. Bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k
šíji,
bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či
zadních
končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi či
prstech.
Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy než je zbytek srsti u
Tervuerena
a Malinoise.
Velikost: Vně předepsaných limitů.
Poznámka:
Psi musí mít dvě úplně
sestouplá varlata.
Křížení
- mezivarietní páření:
Páření mezi varietami
jsou zakázána, kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených
kompletními
národními chovnými komisemi (1974, Paříž).